Bylo mrazivé ráno, krajina pokrytá sněhem, a vzduch křupal pod nohama. Lukáš a Káťa ale místo zimy vnímali hlavně jeden druhého. Zatímco jim stoupala pára od úst, zahřívali se smíchem, objetím a tou zvláštní energií, kterou mají jen lidé, co se opravdu milují.

Focení v přírodě mezi zasněženými stromy mělo zvláštní kouzlo. Když se Káťa přitulila k Lukášovi, bylo vidět, že i ten největší mráz nemá šanci proti opravdové lásce. Každý pohled mezi nimi byl plný něhy, každý dotek měl svůj význam.

Nakonec jsme se shodli, že tohle focení bylo jedinečné – ne kvůli sněhu, ale kvůli nim. V té zimní krajině totiž nevynikal chlad, ale teplo jejich lásky.