Focení Aničky a Sofie probíhalo v jedinečné atmosféře galerie. Obklopené uměním, které samo o sobě vyprávělo příběhy, tvořily svůj vlastní – příběh o důvěře, propojení a citech, které se nedají slovy popsat.

Každý obraz kolem nás měl své barvy a tahy štětce, ale žádný nebyl tak živý jako jejich pohledy. Sofie se jemně dotkla Aniččiny ruky, Anička se usmála, a v tu chvíli se celý prostor naplnil neviditelným poutem, které mezi nimi bylo.

Bylo úžasné sledovat, jak se v tom klidném a elegantním prostředí úplně uvolnily. Jak se místo diváků staly součástí umění – protože jejich láska byla tím nejkrásnějším obrazem v celé galerii.